I východní Německo má své zajímavosti

Přejíždíme z Dánska do Německa přes městečko Flensburg, kde prší, ale přesto na chvilku zastavujeme a jdeme si koupit gyros na svačinu. Na hranicích Dánska se tvoří obrovská kolona německých vozidel, která Dánové přes rentgen kontrolují. My hledáme místo na přespání. Je 18. 11., vyspíme se na skrytém parkovišti v zákrutě, někde mezi vesnicemi. Cestou na jih se zastavujeme u zámečku Glücksburg.

Balíme balík, který chceme poslat. Jdeme do obchodu „Famila“. Máme norskou lahev, kterou potřebujeme vyměnit, a tak ji Mike mění za německou plnou. Cena za výměnu 11 kilogramové plynové lahve je 19,99 eur (510 Kč). Pořídit si novou lahev na plyn zde stojí 36 eur. Přes den jedeme, ale v podvečer zpomalujeme, až úplně zastavíme. Počasí už není nic moc, stále mrholí.

Našli jsme spací místo v zaniklé obci Lankow. Odbočujeme z hlavní silnice a jedeme po kamenité silnici. Šíleně prší a fouká. Na silnici jsou louže. Jedeme a najednou zapadneme do jedné prohlubně naplněné vodou. Je slyšet ochromující rána. Ale přesto se nám daří jet dál. Je to jenom 300 metrů k malému trávníku, kde zaparkujeme. Oba vyskakujeme z auta, co se stalo. Mike si nasazuje čelovku a zkoumá prostory pod autem, ale říká, že nic nevidí. Jde obhlédnout cestu. V místě, kde jsme zapadli, se v louži skrývá obrovská díra, která měří asi tak 40 cm. Mike si bere nářadí a vyseká vedle cesty všechny větve tak, abychom mohli louži objet ve větším půlkruhu. Jdeme spát. Spánek trhaný, nepříliš osvěžující. Ráno kolem 10. hodiny se konečně znormalizuje počasí, my už jsme vstali a sklízíme nádobí po snídani. Jdeme prozkoumat zaniklou obci Lankow. Vlastně už tam nic k prohlédnutí není, je zde umístěn něco jako náhrobní kámen vesnice a pár kamenů z domů, které tam stály kdysi. Vracíme se a nasedáme do našeho věrného Médi. Teď musíme ještě vyjet zpět na hlavní cestu, ale to už není problém, protože nám dnes nepřekážejí větve a můžeme louži objet.

Nedaleko je městečko Ratzenberg, tak si je jdeme prohlédnout. Městečko leží na ostrově uprostřed jezera. Projdeme se po městě, navštívíme muzeum historických profesí.

19. 11. Večer nacházíme spací místo na cestě k trajektu, který už nejezdí, ve městě Wittenberge. Noc byla klidná. Konečně normální počasí, žádný vítr ani déšť. Když jsme si ráno stoupli před Méďu, rozhostilo se neobvyklé ticho. Nebylo nic slyšet, jenom sem tam v dálce nějaký malý zvuk. Bylo to dokonalé.

20. 11. Stojíme za vesnicí Danndorf, asi 500 metrů od soukromé cesty u jezírka, u italské restaurace. Ráno v 6 hodin nás probudily kapky padající na střechu obytňáku. Jenom mrholí, ale stojíme pod stromem, a jak se kapičky shromažďují na listech a odkapávají dolů na střechu, tak je to šílený hluk. Byla to chyba, zaparkovat pod stromem. Přesouváme Méďu o tři metry dál a znovu usínáme.

21. 11. Objevujeme Ferropolis, místo, kde je nyní muzeum s obrovskými technickými stroji, které se používaly při práci v dole. V současné době se už netěží, a tak se tam konají koncerty a letní festivaly. Zároveň má tato lokalita několik obrovských parkovišť, což je pro nás paráda, není sezona, a tak je volno a nám to skýtá možnost klidně se vyspat. Jedná se o místo Grafenhainichen.

22. 11. Další den máme dostatek času si Ferropolis prohlédnout. Ráno to vypadá slibně, svítí sluníčko. Konečně se rozptýlila mlha a po deštivých dnech je to jako balzám na duši, kupujeme si vstupenky a prohlížíme si stroje, fotíme, Mike dostal povolení vypustit dron. Na jeden z těch obrovských strojů můžeme i vylézt po schůdcích. Dále se jdeme podívat do budov, kde vidíme různé stroje, trafostanice, různé mini modely Ferropolisu i fotky z doby, kdy se v dole pracovalo. Je to obrovské ocelové město. Udělalo na nás patřičný dojem. Měli jsme i štěstí. Pán, který danou lokalitu hlídal, za námi přišel s nabídkou nahlédnout do prostor, které jsou běžně zamčené. Vše díky našemu nadšení, jež jsme projevili fotografováním, dronem, pán usoudil, že máme hluboký zájem o historii tohoto místa. Z chvilkové návštěvy objektu se tak stala více než dvouhodinová prohlídka. Navíc se k nám přidal i manažer akcí konaných ve Ferropolisu, který organizuje koncerty. Už vím, co si přát.

23. 11. Večer si jdeme nakoupit, ale jelikož se poměrně brzy stmívá, popojedeme pouze 10 km a nacházíme nové místo Muldestause na spaní. Lokalitu u jezer, kde je parkoviště a teď mimo sezonu tady lze skvěle parkovat a mít klid. Ráno je perfektní slunce, fantastické barvy, listí lítá, a tak se ho snažíme nahrát na video, protože to skutečně vypadá kouzelně.
Je to zároveň den, kdy už směřujeme do Čech. Ale moc se nám nechce. Máme nějaké termíny a je potřeba se připravit na další cestu, tentokrát na jih. Teď se pojedeme trochu ohřát. Ještě poslední nákupy v Německu a skoro po třech měsících jedeme domů. Pak budeme pokračovat směrem na jih, do tepla.

Kalkulace:
Spali jsme 7 noci v Německu (16.11.-23.11.19). Ujeli jsme 960 kilometrů.
Utratili jsme celkem 222,- € (v přepočtu cca. 5.660,- Kč).
Z toho jsme utratili 115,- € za potraviny (cca. 2.930,- Kč).
87,- € za naftu (cca. 2.220,- Kč). 20,- € za plyn (cca. 510.- Kč).